Po vypuštění z porodnice jsem museli do tří dnů navštívit dříve zvolenou dětskou doktorku. Ta změřila, zvážila a celkově zkontrolovala naší mrňousku. Předepsala nám neoblíbený rybí tuk, který Vivi začala brát 28 dní po porodu. (Docela ji obdivujeme, je to docela "nechutná" záležitost.)

     Další věcí bylo zajištění oficiálního jména pro mrňouska. Nejdříve byly tahanice s křestním jménem. Když se byl tatínek poprvé zeptat, zda nám bude dovoleno jméno Vivien, na matrice to schválili.Když jsme na výše uvedený úřad přišli s mrňousem, matrikářka nám řekla, že je únosné jen jméno Viviana. Tak naše dcera ke křesnímu jménu přišla. A příjmení? Ještě lepší zážitek. Otec se chtěl ke svému potomkovi dobrovolně přiznat. Ovšem v té době mu ještě do 18. narozenin chyběli dva měsíce. Takže byl poslán před soud a tam se "musel" přiznat k tomu, že opravdu je otec Viviany. A kolik je otců, kteří se nechtějí přiznat k otcovství a před soud se nedostanou? :-))

     1. měsíc života dítěte je docela nuda. Nevyspíte se sice, ale mimčo jenom spí, kaká, a jí. Vivi měla převrácený denní rytmus, přes den spala a v noci ječela a měla další hlasité (velmi) výlevy své právě narozené dušičky. Po šesti týdnech už se naše dcerka znormalizovala. A začala zlobit přes den.