A KDO JE HOSPODÁŘEM NEBE A ZEMĚ?

- A KDO JE HOSPODÁŘEM NEBE A ZEMĚ? -

Paiva Netto

Článek, který se objevil ve stovkách novin, časopisů a na internetu v Brazílii a ve světě.

José de Paiva Netto, novinář a spisovatel, prezident Legie dobré vůle odpovídá na žádosti čtenářů a také různých časopisů v Brazílii, aby prezentoval článek, který převzal do série článků zveřejněných v časopise Folha de S.Paulo, v roce 1986. Vím, že mnoho přátel z oblasti sdělovacích prostředků a ochránců přírody by rádo mělo tento známý dopis náčelníka v Seatlu (1787-1866).
Dopis jsem získal v roce 1986 z rukou novináře Waltera Periotto, tehdejšího vyslance Legie dobré vůle v USA, o kterém mnozí lidé již věděli, ale se kterým neměli možnost se seznámit.
Zde předkládáme překlad textu dopisu náčelníka Seatlu, který v roce 1855 odpověděl na návrh Spojených států na koupi indiánské země. Tento text pochází od UNEP – Programu OSN pro životní prostředí.

KDO JE HOSPODÁŘEM NEBE A ZEMĚ?

„Jak můžete kupovat, nebo prodávat nebe, zemi, vodu? Takové myšlence nerozumíme. Jestliže nejsme vlastníky vzduchu a lesku vody, jak je můžete chtít kupovat? Každá část této země je pro náš lid svatá. Každý lísteček, každý břeh, mlha v hájích, zářící hmyz, všechno je svaté v duši a podle zkušeností našeho lidu. Míza stromů, která je uvnitř stromů má v sobě paměť rudého člověka.
Umírající běloši zapomínají na svou rodnou zem, když po smrti bloudí mezi hvězdami. Naši mrtví na nás nikdy nezapomínají ani na svou úžasnou zemi, protože ta je jejich matka. My jsme součást naší země a ona je částí nás. Vonící květy jsou naše sestry; laně, koně, majestátní orli, všichni jsou našimi bratry. Vrcholy hor, voňavé háje, jiskřivá energie poníků a Člověk, všechno patří do jedné rodiny.
Tak když velký šéf ve Washingtonu nám sděluje svou vůli koupit naši půdu, žádá od nás příliš mnoho. Velký šéf nám sděluje, že pro nás rezervuje místo, kde budeme moci spokojeně žít s našimi vlastními prostředky. On bude naším otcem a my jeho syny. Pokud věc takto stojí, my zvážíme jeho návrh na prodej. Ale ten prodej nebude snadný, protože každý kousek je pro nás svatý.
Čistá voda, která teče v potocích a řekách, není jenom voda, ale krev našich prapředků. Jestliže my prodáme vám naši půdu, pamatujte, že ta země je svatá a vy musíte říci svým synům, že je svatá a že každý odlesk nad hladinami jezer upomíná na události a období našeho života. Vlnění vody je hlas našich předků. Řeky jsou naši bratři; tiší naši žízeň, nesou naše kanoe a živí naše děti. Jestliže my vám prodáme naši zemi, musíte to mít na paměti a učit vaše děti, že řeky jsou naši bratři a také vaši bratři a proto musíte cítit k řekám stejnou lásku, jakou chováte ke svému bratru.
Víme, že bílí lidé nás nechápou. Oni nerozlišují, komu země patří, jsou jako cizinci, kteří přichází v noci a berou si ze země všechno, co potřebují. Země není jejich bratr, ale nepřítel; když zem dobudou, pokoří ji, a odchází a hledají jiná místa. Zanechají hroby svých rodičů, nejsou pro ně důležité. Pochytají syny země, nejsou pro ně důležití. Na rodinné hroby a dědictví otců zapomínají. Jednají se svou matkou zemí a svými bratry nebe jako by to byly věci k prodeji nebo k ukradení, jako by to bylo rouno ovcí nebo laciné barevné kuličky. Chtivost vyčerpá půdu a zůstane pak jen poušť.
Nerozumím tomu. Náš způsob života je úplně jiný než váš. Pohled na vaše města bolí rudého člověka. Možná je to proto, že je divoch a proto nic nechápe.
V městech bílých lidí není nikde místo, kde vládne ticho a mír. Není tam místo, kde by bylo slyšet ševelení listí na jaře, bzučení hmyzích křídel. Možná proto, že jsem divoch, nemohu to pochopit.
Hluk slouží jen pro ohlušení uší. Jaký je to život, když člověk nemůže slyšet zvuky noci, kvákání žab na březích močálů v noci? Lidé tady mají raději šuměni větrů nad hladinou vody, nebo voňavý větřík vyčištěný poledním deštíkem, nebo vůni borových šišek.
Vzduch má pro rudého člověka vysokou hodnotu, protože z něj všichni žijí. Zvířata, stromy, člověk, všichni dýchají stejný vzduch. Zdá se, že bílý člověk se o vzduch, který dýchá, nezajímá. Jako hnijící mrtvola je lhostejný k výparům. Ale jestli my vám prodáme naši zemi, musíte mít na paměti, že vzduch je pro nás důležitý, a že vzduch dává svůj duch všem bytostem a ony nemohou bez něj žít. Vzduch vdechnutý našimi předky při jejich křiku při narození je stejný, který vydechli při svém posledním vydechnutí.
Jestliže my vám prodáme naši zemi, musíte vzduch obzvláště uchovat jako svatý, jako místo kam i bílý člověk bude moci vdechovat větříček naplněný vůní hájů.
Tak my chápeme váš návrh na koupi naší země. Jestliže se rozhodneme prodat, budeme požadovat tyto podmínky: bílý člověk bude muset jednat jako by byl zemi a všemu, co je na ní, bratrem.
Jsem divoch a jinak to chápat neumím. Vídám miliony bizonů, které hnijí v prériích a které opustili bílí lidé, kteří je postříleli z jedoucích vlaků. Jsem divoch a nechápu, proč kouřící železný kůň je důležitější než bizoni, které my lovíme jen proto, abychom se uživili.
Co se stane s lidmi bez zvířat? Jestli nebudou zvířata, člověk zemře duševní samotou. A to co stane zvířatům, to se může stát i lidem. Vše souvisí se vším.
Musíte učit vaše syny, že země, po které chodí, symbolizuje popel našich předků. Aby měli k půdě respekt, naučte je, že země je bohatství pro život všech živých bytostí. Učte je tomu, co my učíme své syny, že země je naše matka. Když člověk na ni plivá, plivá sám na sebe.
O tom jsme si jistí: země nepatří bílým lidem, bílí lidé patří zemi. Všechno souvisí se vším jako krev, která spojuje rodinu.
Kdo zraňuje zemi, ten zraňuje i syny země. Člověk nevytváří předivo života, on je jen jednou nití z mnoha. To, co udělá v tomto předivu, udělá sám sobě.

Kdo ubližuje zemi, ubližuje také jejím synům. Člověk netká předivo svého života, naopak, člověk je jen nití, jedním vláknem. Co způsobí v tomto předivu, to způsobí i sobě samému.
I bílý člověk, kterého bůh doprovází a ke kterému mluví jako ke svému příteli, se nemůže vyhnout společnému osudu. Možná, navzdory všemu, my všichni jsme si bratry. To tvrdím. Jedno vím – a bílý člověk to jednou zjistí – náš bůh je jeden a ten samý. Vy si můžete myslet, že dnes jen vy vlastníte boha, stejně jako si přejete vlastnit zemi, ale to není možné. On je bůh člověka a jeho chování je stejné pro bílého i rudého. On tuto zem miluje a urážet tuto zem je urážkou i jeho. Bílí lidé také odejdou, možná dříve než všechny jiné bytosti. Znečisti své lůžko a jedné noci zhyneš ve svých vlastních exkrementech.
Ale podle vašeho názoru jste nejschopnější, požehnaní bohem, který vám věnuje tuto zem a který vám zvláštní laskavostí dal vládu nad ní a rudými lidmi. Ten osud je záhadný pro nás, protože nechápeme, co se stane, až zemře poslední bizon, divocí koně budou zkroceni, tajná místa v lesích budou znečištěna potem mnoha mužů a horizont hor a pahorků svázán mluvícími kovovými dráty. Kde bude les? Už nebude. Kde budou orli? Už nebudou. Konec života a začátek bytí po životě.“
Závěr
Kolik moudrosti a lidství od člověka, pokládaného za divocha!
Tyto kvality by neměly chybět u civilizovaného člověka. Neměl by šílet slepotou své nadvlády za jakoukoliv cenu.
Matka Země možná nevydrží naši opičí rozpustilost v jejím rozprodávání.

___________________________________________________________________
*José de Paiva Netto, spisovatel, novinář, komponisto a básník. Narodil se 2.3.1941 v Rio de Janeiro v Brazílii. Je ředitelem a prezidentem Legie dobré vůle (LDV), aktivní člen Brazilské asociace hromadných sdělovacích prostředků (ABI), Národní federace novinářů (Fenaj), a Mezinárodní federace novinářů (IFJ), Akademie krásné literatury ve střední Brazílii, a v řadě dalších organizací a institucí

Příspěvek byl publikován v rubrice Články / Artikoloj. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>