Jarmila Rýznarova, redaktorka měsíčníku Informilo Svazu zdravotně postižených esperantistů – projev k odhalení desky dne 12.10.2011 na památku MUDr.Josefa Hradila, obětavého člověka a esperantisty.
Při této slavnostní příležitosti, které se nemohu osobně zúčastnit, bych chtěla vyjádřit radost nad uskutečněném odhalení pamětní desky našemu drahému doktorovi Jos. Hradilovi.
Vždyť mnozí z Vás nevědí, že doktor Hradil byl iniciátorem vzniku našeho Svazu zdravotně postižených esperantistů. Jak to tenkrát bylo? Jen malá vzpomínka:
Josef Vaněček, původním povoláním plukovník a učitel na vojenské škole, měl v r. 1961 těžký úraz na motocyklu. Stále otevřená rána na lýtku byla každoročně v nemocnici operovaná. Při desáté operaci pro nevhodné množství antibiotik streptonycinu ještě v nemocnici úplně ohluchnul. I rodinný život se mu zhroutil, když v nově dokončeném rod. domku manželka nechtěla žít, jak řekla – s mrzákem.
Odešel tedy ke svým třem dětem, u kterých nějaký čas střídavě žil.
Ale nerezignoval. Chtěl se kontaktovat s lidmi, s přáteli a začal se učit esperantu v písemnénm kursu. Jeho učitel byl pan doktor Hradil. Josef Hradil dosud neměl takového žáka, který by celý kurs 20ti lekcí zvládl za pár měsíců a který už se snažil číst i mnoho další literatury, půjčoval si knihy o esp. historii a sám navazoval pís. styky s důležitými osobnostmi esperantského světa vše jen na svém malém kufříkovém psacím stroji.
Pan doktor Hradil navrhnul svému žáku, že je tak výborný, že klidně beze zkoušek by mohl vyučovat esperantu další invalidy, kteří by jistě uvítali možnost se přátelit nejen s českými, ale i zahraničními zdravotně postiženými občany, kdyby je stmelil do nějakého kolektivu.
A tak to začalo. Při rehabilitačním pobytu Jos.Vaněčka v Hrabyni se konala první schůze víc jak 20ti lidí a od tohoto roku 1985 začal současně rozmnožovat učební texty a měsíčník Informilo. Časopis se během 26 roků vydává stále bez jediné přestávky.
Josef Vaněček založil a vedl 12 roků Svaz, který byl první dobu jen sekcí Českého esperantského svazu, pak se osamostatnil na svaz AEH- zdravotně postižených esperantistů. Naše organizace je jediná v celé Evropě.
Pan doktor Hradil se stal jedním z účastníků zakládající sekce a stálým členem našeho svazu. Byl vždy naším skvělým rádcem a milým přítelem. Většina našich členů jezdila do Skokov hlavně kvůli němu, protože ten když se usmál, naše srdce to potěšilo.
Přeji, aby i jeho tvář z pamětní desky vyzařovala takovou pohodu, kterou nám dovedl přinášet.
Jarmila Rýznarová, Pardubice.
Muzeum Esperanta