odhalení pamětní desky na památku MUDr.Josef Hradila

Projev Jindřišky Drahotové při odhalení pamětní desky na památku MUDr.Josef Hradila na penzionu Espero ve Skokovech dne 12.10.2011.

Milí přátelé,

stojíme na místě, které má svou tradici a jedinečnou historii. Naši buditelé náš kraj pojmenovali názvem Český ráj a také uchovali, pro nás, náš český jazyk. Dokud je jazyk národa živý, národ žije, uchovává si své zvyky, svou kulturu. Právě v jazyku je vše skryto, uchováno, aniž si to uvědomujeme.

Toto místo má však ještě další kouzlo a bohatství. Je to místo svým klimatem ozdravné, přívětivé, laskavé. Místní lidé obdělávali půdu, chovali dobytek, zúrodňovali pole racionálním hospodařením s vodou, tu vysoušením, tu zavlažováním.  Lidé se sdružovali do družstev a žili kulturním životem v nespočetných spolcích již za Rakouska-Uherska.

Na začátku dvacátého století žila právě zde Skokovská bába, lidová léčitelka, za kterou přicházely se léčit lidé nejen z okolí, ale i Rakouska, Polska, Německa. Dobové záznamy dokladují, že byla ve svém konání úspěšná. Vedla léčebný ústav a neměla vždy pochopení pro své metody u místních úřadů.

Po její smrti převzal dům a léčebnu  otec „našeho“ pana doktora Josefa Hradila. Léčení postoupilo na vyšší stupeň. Znárodnění nadějný vývoj zpřetrhalo, a místo dál sloužilo jako rekreační objekt, dokonce bylo rozšířeno. Restitucí se opět vrátil penzion do majetku rodiny Hradilových.

MUDr.J.Hradil, kterého dnes oslavujeme, pracoval jako praktický lékař a současně jako aktivní esperantista. Co to znamená? Byl si vědom, všech souvislostí v životě společnosti. Věděl, že češství se vyvíjí současně s jazykem a také si byl vědom, že nežijeme v Evropě a ve světě sami. Že začlenit se do struktury světa jako „malý“ národ s malým“ jazykem je nespravedlivé. Sdílel přesvědčení, že mnohonárodnostní vyspělá Evropa je zralá pro velké projekty, které však vyžadují dobrou, plynulou a spravedlivou komunikaci. Takový proces je dlouhodobý a nelze ho násilně urychlovat, ale je zde již připraven nástroj, který je již dostatečně použitelný a fungující. Je to jazyk pro mezinárodní komunikaci, který je daleko přesnější a srozumitelnější, než kterýkoliv národní jazyk. Jeho zvládnutí je možné i u méně jazykově nadaných lidí v poměrně kratší době.

Pan doktor byl členem lékařské světové esperantské organizace. Jednak přispíval do esperantského medicínského odborného časopisu a jednak měl možnost čerpat informace z mezinárodního fóra. Byl tak první, který mohl seznámit veřejnost s virem HIV a nemocí AIDS. Vypracoval esperantsko-český medicínský slovník. Učil esperanto, vedl kroužek v Mnichově Hradišti i v době, kdy zabývat se esperantem nebylo pro politické důvody bezpečné. Vydával časopis „Verda familio“. Jeho kompletní sbírku můžete najít v Národním muzeu ve Vídni v oddělení pro esperanto. Dále byl redaktorem mezinárodní revue Sano (Zdraví), orgánového časopisu esperantských lékařů. Pan doktor byl několikrát oceněn Světovou esperantskou organizací a také Jagelonskou univerzitou v Krakově. Do jeho domu přicházeli lidé z různých zemí a nalézali zde laskavého, mírného člověka se zeleným srdcem.

My, kteří jsme důvěrně znali jeho jemný úsměv, na něj nikdy nezapomeneme. Pro zachování jeho víry v dobrou myšlenku jsme se rozhodli pro tuto pamětní desku.

Myšlenka esperantismu získává další mladé stoupence ve světě, je tomu skutečně tak.

Na místě je třeba vřele poděkovat autorovi desky, obětavému esperantistovi Zdenku Myslivcovi, který je také autorem krásného základního kamene pro Národní knihovnu.

Děkujeme všem esperantistům, kteří nám na výrobu desky přispěli. Poděkovat nemůžeme však Miládce Kolářové, která přispěla nejvyšší finanční částkou, protože už mezi námi není.