Krátce o evropské identitě

Krátce o evropské identitě

1. Člověk je tvor společenský (společnost jsou minimálně dvě osoby, jestliže žijí ve vzájemné důvěře a víře)

2. Člověk svou potřebu společnosti uspokojuje současně ve více společenských skupinách jako je rodina, skupina přátel, zájmové skupiny, místní komunity, vesnice nebo město, region, národ, náboženská skupina atd. U každého člověka ve skupině se vytváří jeho společenská (skupinová) identita (společné cíle, prvky stejného chování, společenské ceremonie, folklor a kultura, výběr autorit…)

3. Jednotlivec ve svém životě se hlásí během svého života k novým skupinám a opouští staré (opouští rodinu, ve které se narodil, a zakládá svou vlastní nebo i další, stěhuje se z jednoho města do druhého, mění byty, opouští náboženskou skupinu, nebo i vlast – někdy proto, že se přestěhuje, jindy proto, že ztratí kontakty (např. po válce…).

4. Identita po opuštění skupiny se neztrácí (po založení vlastní rodiny člověk nepřestává být členem své původní rodiny, po opuštění vlasti a postupném přijetí nové vlasti člověk nezapomíná na svoje rodiště a vlast… ačkoliv stupeň příslušnosti poněkud slábne).

5. Z toho vyplývá, že je přirozené, že ke stávající identitě se přidávají další, jakou je například i evropská identita. S přijetím nové identity člověk ale starou identitu neztrácí (např. polskou, regionální, náboženskou atd.)

6. Hlavním znakem identity je jazyk (pokud přijmeme, že každá varianta jazyka nebo dialektu je zvláštní jazykový systém). Například na veřejnosti používáme národní jazyk, kterému jsme se učili ve škole, na vesnici mluvíme regionálním nebo místním dialektem, v partě na ulici mluvíme žargónem, v rodině používáme rodinnou variantu místního dialektu, s malými dětmi mluvíme variantou dětskou, pro postižené dítě vytváříme speciální dorozumívání atd.).

7. Jazyk má dvě základní funkce: komunikační a identifikační. Pokud tyto dvě fukce se dostanou do konfliktu, důležitější se stává funkce identifikační (často záměrně mluvíme naším minoritním jazykem a víme , že okolí nám nerozumí, ale cílem není komunikace, ale chceme ukázat svou odlišnost).

8. Nová identita nutně potřebuje nový identifikační jazyk, který by se lišil od ostatních, a ten musí být neutrální. Tento jazyk je znakem nové příslušnosti k nové (evropské). společenské skupině Takový jazyk by měli přijmout příslušníci nové společenské skupiny citově (ne jen rozumově). A to je možné jen pokud pro všechny příslušníky nové společenské skupiny je tento jazyk stejný, ale odlišný od všech jiných. Co se týká evropského jazyka, identifikačním jazykem se nemůže stát angličtina, ačkoliv již slouží jako komunikační jazyk, protože nemůže přispět ke vzniku evropské identity, evropský identifikační jazyk musí být neutrální ve vztahu ke každému členu (Britové nemají právo být privilegovanými) a tento jazyk se musí nutně odlišovat od identifikačního jazyka USA, aby Evropané mohli být hrdí na své hodnoty, a aby svou hrdost mohli dát najevo vlastním jazykem a ne jazykem americkým. Je pochopitelné, že takový identifikační jazyk převezme také roli komunikační..

9. Neutrální jazyk lze získat třemi způsoby:


a) vybrat národní jazyk, který nepatří žádnému národu, který se hlásí do nového společenství
např. arabštinu. Takové řešení bylo vybráno v bývalých koloniálních zemích, jako například angličtina v Indii nebo v Nigerii, francouština v jiných afrických zemích atd.


b) vybrat některý z mrtvých jazyků,
který by bylo možno oživit a na jeho základě kdysi vznikla evropská kultura, jako je latina nebo starořečtina. Takové řešení zvolili v Izraeli, když mrtvou hebrejštinu obnovili a »oživili«.


c) vybrat některý z novolatinských jazyků, které iniciovali lingvisté nebo hnutí jako je esperanto,
(které se vyvíjelo během své více než 120 leté historie v kulturu a jazykový poklad). Takové řešení bylo vybráno v Indonézii a v několika jiných polynéských zemích (Bahasa indonesia je jazyk, který na základě malajského jazyka vypracovali lingvisté s pravidelnou gramatikou v polovině padesátých let a tento jazyk nyní používá víc než 200 milionů lidí).

Sovětský svaz a Jugoslávie nevzaly na zřetel identifikační roli jazyka a snažili se zavést sovětskou a jugoslávskou identitu za použití jazyka většinového národa, který sice sloužil jako komunikační jazyk, ale nemohl být přijat jako jazyk společné identity, protože nebyl neutrální. Proto se nepodařila vyvinout nová společná identita. V krizi se to pak stalo osudným a v podstatě to ovlivnilo rozpad těchto mnohonárodnostních států.

Bez řešení tohoto problému se také Evropská unie rozpadne v případě první vážné ekonomické nebo politické krize.

Asocio por Eŭropa Konscio Maribor
Besednjakova 1 tel. 02-4200669
E-mail: zlatko.tisljar @ siol.net
www.europo.eu/aek

Příspěvek byl publikován v rubrice Články / Artikoloj. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>