O Skokovech

Pozvánka do míst, která nepatří mezi nejnavštěvovanější v Českém Ráji, ale kdo přišel, vrací se.
Nejstarší vodoléčebné zařízení – lázně Sedmihorky založil MUDr. Antonín Šlechta. V prvním roce /1841/ měly lázně sedm hostů. Jak se však šířila dobrá pověst o tomto léčebném zařízení, hostů přibývalo, a to nejen z Rakouska, ale i z Německa, Ruska, Turecka a Švédska. Mimo německy mluvících hostů pobývala zde stále se rozrůstající skupina českých významných osobností veřejného a kulturního života. /Jan Neruda, Eliška Krásnohorská, Svatopluk Čech, Jindřich Mošna, Eduard Vojan, Otýlie Sklenářová – Malá, Marie Hübnerová, Antonie Nedošínská s celou rodinou, dr. J. Pekař, dr. Topič, dr. A. Pražák, J. B. Foerster…/
Čeští hosté začali v sedmdesátých letech 19. století nazývat tuto půvabnou krajinu Českým rájem. Název se později rozšířil z Hroboskalska i pro oblast od Jičína k Turnovu, na Maloskalsko a k Mnichovu Hradišti. V roce 1955 byl Český Ráj vyhlášený jako první CHKO u nás.

Ale už do Skokov.

Kolem roku 1900 tu manželé Albert a Klotylda Hopeovi zřídili hostinec s letními byty. Z manželů byla známější paní Klotylda, oblíbená lidová léčitelka známá jako SKOKOVSKÁ BÁBA. Její schopnosti byly založeny na znalosti léčivých bylin, spolupráci s lékaři, laskavým přístupem k pacientům a mnoholetou praxí. Devět let dělala první asistentku v soukromém sanatoriu v Lipsku, později pracovala v Teplicích lázních a v roce 1902 si otevřela vlastní léčebnu ve Skokovech. Diagnózu stanovovala pouhým pohledem na nemocného a při léčbě aplikovala oleje, kapky a masti vlastní výroby. Nejlepší reklamou používaných léčebných postupů byla její vlastní tělesná schránka, až do vysokého věku si uchovávala záviděníhodnou kondici a pevné zdraví. Příčinou její smrti nebyla údajně žádná nemoc, nýbrž sešlost věkem. Složení léčivých přípravků prozradila až nedlouho před smrtí. Spolu s užívanými léčebnými metodami a s příslušnými odbornými lékařskými komentář vyšly tiskem jako: Herbář aneb Lidové léčebné prostředky Klotyldy Hopeové až po její smrti. Herbář měl značný úspěch a dočkal se dalších vydání.
Pozdější majitel léčebného zařízení, pražský doktor Josef Hradil, zde vybudoval vodoléčebné a rašelinové lázně, jež se v trochu pozměněné podobě opět nacházejí v majetku jeho rodiny. Vodoléčebná zařízení zanikla v roce 1948. Po restituci vznikl rodinný penzion ESPERO, který dnes nabízí rekondiční pobyty pro zdravé i tělesně postižené a pro seniory…
Léčí se tu výbornou domácí kuchyní, procházkami v lesích po písčitých suchých cestách v údolí i kopcích. Historie vesničky Žehrov sahá do 14. století a pokračuje k rodu Rohanů, majitelů sychrovského panství. Ti zde v roce 1831 založili oboru, která zaujímá rozlohu 299 hektarů, a kterou obíhá necelých dvanáct km ohrazení, částečně tvořeného pískovcovou zdí. V areálu obory se nachází mnoho zajímavostí, z nichž nejznámější je myslivna Bellevue. Narazit zde můžete na  stádo muflonů a další lesní zvěře i na stádečko bílých daňků.
Lze se tu setkat s místními názvy, jako je Saufank, Káčina bouda, Na Hrobce, U Jeřábu, V dubech. Vstupovat do obory by se nemělo (byť to zákon povoluje). Nejenom z důvodu plašení zvěře, která zde nemá kam utéct, ale i proto, že v oboře platí povolený celoroční odstřel zvěře a tudíž je tam velké riziko zranění (on ne každý  je dobrý střelec s výborným zrakem).
Skokovy leží v údolí říčky Žehrovky. Říčka či spíše potok pramení poblíž Prachovských skal a po necelých třech desítkách kilometrů ústí u Březiny do řeky Jizery. Na potoku se točilo osm  mlýnských kol: Dolní mlýn (již zaniklý beze stopy), Nebákovský mlýn, Podsemínský mlýn, Pleskotský mlýn (z 18. století), Podvyskeřský mlýn, Vysoké kolo, Mlýnice, Žehrovský mlýn a Podžabokrcký mlýn nad Březinou.
Nejmladším byl Žehrovský mlýn. I ten má však měl dlouhou historii. V 16.století patřil vladickému rodu Baroryňských z Baroryně. Prokop z Baroryně prodal roku 1548 žehrovský mlýn Petru Smiřickému. Na přelomu 19. a 20. století byl mlýn ve vlastnictví rodiny Laušmanových a sloužil svému účelu. Prošel několika společenskými obdobími. První republika, dvě světové války, znárodnění majetku, sametová revoluce a následné restituce. Mlýn se vrátil do majetku rodiny Laušmanových. Mlýn opravili, zprovoznili a v prosinci roku 2005 památka skončila úmyslným požárem.

Příspěvek byl publikován v rubrice Skokovy. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>