Evropští politici o esperantu nemluví, protože:

Evropští politici o esperantu nemluví, protože:

1.Ti, kteří žijí pod vlivem národní výchovy, si skutečně myslí, že „umělý“ jazyk v žádném případě nemůže vyjádřit vše a také nemůže být používán stejně jako „přírodní“ jazyky a myslí si, že esperantisté jsou jakási podivná sekta (ostatně to někdy sami esperantisté umí dokazovat).
2. Ti, kteří i vědí o esperantu něco pravdivého a smýšlí o něm positivně, ho nepodporují:
a) protože většinové mínění politiků je v 90% pro angličtinu jako mezinárodní jazyk a tak je zbytečné něco měnit
b) protože národní elity, ke kterým poslanec patří, jsou přesvědčeny, že každý podporuje v politice nějaký jazyk včetně esperanta, který však není jeho národním či mateřským jazykem a tedy by vlastně poškozoval svůj vlastní jazyk, který tímto svým postojem hodlá bránit.

Protože většina zkušených esperantistů už zakusila na vlastní kůži mnohokrát nechuť politiků a svoje neúspěchy (přesvědčování, odporování), proto často rezignuje. Mladí, nezkušení esperantisté, nevědí, která metoda je vlastně vhodná a tak se také příliš nesnaží.

Řešení je uprostřed.

Nesnažit se přesvědčovat, nesnažit se útočně vysvětlovat, ALE navrhovat řešení evropských problémů, jako je například nemožnost zpívat hymnu Evropské unie. Bylo by záhodno, aby esperantisté diskutovali o podobných problémech Evropské unie, které by se daly řešit použitím esperanta, bez přímých výzev k zavedení esperanta.

Zlatko Tišljar

Příspěvek byl publikován v rubrice Články / Artikoloj. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Komentáře nejsou povoleny.