Porod našeho "broučka"

Okolo 11 hodiny mi začaly kontrakce. Někomu prý vyhovuje během kontrakcí chodit, někomu klečet. Já jsem ležela na boku, pod hlavou mokrý ručník a hekala. Ve 14.30 mě opět prohlédli a zjistili, že děložní hrdlo je otevřeno na 3 cm a poslali mě na "hekárnu". Dostala jsem klistýr, oholili mě kdesi a osprchovala jsem se. To vše za kontrakcí, které jsem měla po 2 minutách v délce 20 sekund. Po sprše mě sestřička odvedla na pokoj, dala mi k dispozici hopsa-míč, žíněnku, žebřiny a lehátko. V tu dobu už se mnou byl tatínek.
Ze všech pomůcek jsem využívala žíněnku (leh na boku a k zadům přitulený tatínek) a hopsa-míč - během nějvětší bolesti jsem skákala. Mezi kontrakcemi jsem se cítila vyčerpaná a ospalá, ale díky tatínkovi jsem to zvládala. Okolo 16.30 mě odvedli na porodní sál. Sestra mi nbolestivě propíchla plodovou vodu. Paní doktorka mi říala jak a kdy tlačit. Bohužel jsem jí neposlouchala a tlačila špatně (neuměla jsem prostě a jednoduše rodit). Tlačila jsem, namáhala se a v 17.12 mi paní doktorka provedla nástřih hráze. A pár sekund nato jsem vytlačila naši krásnou Vivian. Tu odvezli a já musela ještě porodit placentu. Po 5ti minutách mi broučka přivezli už vykoupanou. A já ji mohla během šití hladit.
Po sešití mi sestřička přiložila Vivian k prsu, aby se v ní probudil sací reflex. Poté jsem musela ještě 2 hodiny strávit na porodním sále. Každou půlhodinku mi měřili tlak a já měla čas obtelefonovat rodiče a známé...